Co kdybychom letos jeli na Vánoce k babičce, zeptal se mě táta. Ano, ano, křičela jsem nadšeně. K babičce jsme totiž jezdívali jen v létě, v zimě ne, protože to bylo daleko a pod horami, silnice bývaly zaváté sněhem. Bylo mi šest a můj svět byli hlavně moji rodiče a maminčini prarodiče, co bydleli daleko, pod horami. Jenže na podzim dědeček umřel a babička zůstala ve velkém domě s hospodářstvím jen se svou nejmladší dcerou Pavlou.
Nemohla jsem se dočkat, až nastanou vánoční prázdniny. Konečně! Krátce před Štědrým dnem jsme sedli do auta, a jeli … přes půl dne trvalo, než jsme dojeli, protože už hodně nasněžilo.
K babičce přijely její tři děti se svými potomky, chalupa byla plná lidí, odevšad se ozýval hlasitý hovor a smích. Nás dětí bylo pět, lítaly jsme venku, stavěly sněhuláky, a večer v chalupě prováděly alotria. Na Štědrý den jsme dostali snídani, ale přes den už se nejedlo, prý abychom večer viděli Zlaté prasátko. Ale i tak bylo o zábavu postaráno, my venku jsme stavěli sněhuláky, zatímco dospělí dokončovali přípravy na Štědrý večer. V obývacím pokoji se objevil ozdobený vánoční strom s hvězdou na špici, až úplně pod stropem. Velký stůl co stál uprostřed, roztáhli, takže se k němu mohlo vejít deset lidí. Bylo nás víc, ale namačkali jsme se. V místnosti to krásně vonělo, mísila se tu vůně jehličí a vanilky a skořice z vánočního cukroví, které ženy přesunuly ze spíže do talířků na stole.
Byla jsem napnutá, chtěla jsem vidět Ježíška, jak chystá pod stromečkem dárky. Protože to dělá tajně, umínila jsem si, že budu dávat pozor, celý večer ze stromečku nespustím oči.
Jakmile se setmělo, usedli jsme k prostřenému stolu. Ke štědrovečerní večeři jsme měli krůtu a zajíce. My děti musely dávat pozor, abychom nespolkly broky. Dávaly jsme je na okraj talíře, pamatuju si, jak na talíři cinkaly. Dospělí je pak spočítali a vyhlásili, vítěze, ten co jich měl na talíři nejvíc. Já jsem to nebyla, jelikož jsem měla nejmenší porci, protože jsem byla nejmladší.
A teď koledy, zavelela babička. Ať Ježíšek slyší, že na něj čekáme. Zpívali jsme společně „Půjdem spolu do Betléma“, „Chtíc aby spal“,“Zelená se chvojka“, a daší. Muži basovali, a ženy zpívaly vysoko, my děti jsme se přitom pošťuchovaly, a Pavla nás doprovázela na klavír.
Když jsme dozpívali, nastal čas rozsvítit stromeček. Nemohla jsem se dočkat: Za chvíli přijde (nebo přiletí? ) Ježíšek! Stromek byl velký, a tak ho rozsvěcovali dva: Pavla sirkou zapalovala malé svíčky ze včelího vosku, zatímco strýc na druhé straně taky škrtnul a zapálil prskavky. Nevím, kdo z nich to přehnal, ale najednou se ty drobné ohýnky a prskavky spojily a část stromečku začala hořet. Vlasy, její vlasy, křičel strýc, jelikož Pavle vzplál její načesaný blonďatý drdol. Vzduchem zavanul zápach spáleniny, který přebil vůni večeře cukroví. Když Pavlu a stromeček uhasili, přesunuli jsme se do kuchyně, kde si dospělí přiíjeli na zdraví a dělali si legraci ze strýce, že jemu vlasy chytnout nemohly, jelikož je plešatý. Uprostřed té zábavy z pokoje zazvonil zvoneček. Rychle jsem tam utíkala, ostatní děti se mnou. Pod stromečkem ležely zabalené dárky!
Zajímavé, když u nás hořelo, Ježíšek zrovna lezl po střeše a pak komínem, přemítala jsem. Kdyby přišel trochu dřív, mohla jsem ho vidět! Dárky jsme dostaly hlavně my děti, hlavním dárkem byly sáňky, o které jsme se praly a na kterých jsme pak pořád  sáňkovaly. Domů jsme přicházely promočené a promodralé, babička nás nahnala do kuchyně, přinesla tam lavor, my si sedli kolem, dali do něj nohy, a ona nám na ně přilévala teplou vodu, abychom nebyli nemocní. A nebyli jsme!
Vánoční prázdniny kvůli velké sněhové nadílce trvaly báječně dlouho a byly ze všech mých Vánoc, co jsem kdy zažila, ty nejvánocovatější.