Je půlka června a už týden je vedro. V sobotu bylo pětatřicet a v neděli až devětatřicet, v noci se nedalo horkem spát. Předpověď na další týden slíbila bouřky, jen nebylo jasné, kde spadnou. Modlila jsem se, ať je to v Praze. Dnes je pondělí a moje modlitby byly vyslyšeny. Už ráno v deset obloha zčernala, lilo a blýskalo se jako v soudný den, a my na to koukali v práci za okny a libovali si – moc krásná bouřka, bouřky máme rádi.
V poledne se přihnala další bouřka, takže jsem to z oběda do kanceláře stihla jen tak tak.
A když jsem šla odpoledne z práce na autobus, už se blížila třetí. Autobusová zastávka byla na dohled, ale ne zas tak blízko, asi dvě stě metrů, čekalo tam pár lidí. Zrychlila jsem, ale táhlý kopeček mi dával zabrat. Předběhl mě mladík s baťůžkem, důvod jeho běhu jsem pochopila, když kolem mě vzápětí přejel autobus a uháněl k zastávce. Kluk to dal, dveře se zavřely a autobus odjel, když mi zbývalo nějakých dvacet metrů.
Zůstala stát sama pod elegantní skleněnou stříškou podepřenou mnoha kovovými sloupky. Vzápětí projel v dálce černou oblohou blesk, do dvou minut zahřmělo a ulici začal bičovat déšť.  Na jevišti téhle bouřky zbyli jen dva aktéři – kovová zastávka a já. Vzpomněla jsem si na zprávu z novin, že před rokem zabil blesk na zastávce v Praze nějakou paní.  Rychle jsem sáhla do tašky a vypnula mobil, ale necítila jsem se o nic bezpečněji. Naštěstí přicházela k zastávce korpulentní paní s plnou nákupní taškou. Byla starší, možná proto šla klidně a pomalu, jako by se nenacházela v epicentru bouře. Aspoň tu nebudu sama. Když žena došla pod stříšku, oblohou projel už druhý blesk a silné zahřmění jen podtrhlo můj pocit, že jsem ve špatnou dobu na špatném místě.
Já se bojím, vyjekla jsem nahlas, až mě to samotnou překvapilo.
Nebojte se, odpověděla paní klidně, za chvíli přijede autobus.
No jo, ale kdy, to už tady z nás možná budou dva spálené škvarky. Autobus pak ani nezastaví, jen pro nás zavolá pohřebák, odtušila jsem chmurně. Nikdy v životě jsem nebyla v bouřce venku, a tak jsem se snažila mluvením zbavit narůstajícího strachu.
Další blesk.  Než se paní nadála, zabořila jsem hlavu do jejího kyprého ramene a zaštkala: Já mám strašný strach!!!
No né, až tak, divila se paní, ale v hlase měla pochopení.
S omluvou jsem ji pustila a snažila se nemyslet na to, že stojím za bouřky nechráněná venku pod kovovou konstrukcí. Pozorovala jsem, jak ulicí projíždějí auta a pomalu míjejí naši zastávku. Záviděla jsem těm lidem uvnitř, že jsou v bezpečí. Oblohou projel další blesk, ulice se rozsvítila jako v pravé poledne a zahřmělo přímo nad námi.
Já chci svou Faradayovu klec, zamumlala jsem, co se mi honilo hlavou.
Paní na mě vrhla po straně pohled – cože, jaká klec, četla jsem v jejích očích. Možná ji napadla psychiatrická léčebna s klecovým režimem? Kdybychom se potkaly na zastávce v Bohnicích, tak určitě. Ale teď jsme naštěstí byly na opačném konci Prahy.
Bože, kde je ten autobus?
Sláva, teď vyjel ze zatáčky, za volantem mladý řidič, spěchající zachránit. Zastavil před zastávkou s otevřenými dveřmi tak akorát, abychom do nich mohly přímo skočit, a počkal i na dobíhající lidi. Naskákali dovnitř promočení naskrz,  voda z nich stékala na podlahu a vytvářela kaluže. Řidič ještě zavřel střešní okna a pomalu se rozjel a já pocítila velkou úlevu. Bouřka venku sice pokračovala, ale já už měla svou Faradayovu klec, vlastně jsme ji měli my všichni. Po nějaké době jsme dojeli na konečnou u metra. Venku ještě trochu pršelo, ale bouřka se vydala jiným směrem. Paní ze zastávky vystoupila po cestě, a tak už nezjistím, co si o mně myslela.

P.S.
Pro ty, co už zapomněli fyziku, přidávám informaci z Wikipedie.

Faradayova klec je princip z oblasti elektromagnetizmu: elektrický náboj je soustředěn jen na povrchu vodiče, nikoli v jeho objemu. Toho se využívá k ochraně před škodlivým elektromagnetickým polem. Faradayovou klecí je do určité míry i auto:  Pokud by uhodil do auta výboj,  sjede po vnější straně a lidem uvnitř se nic nestane (pokud se tedy něčím vodivým nedotýkají auta nebo se rukou nedotýkaí nějaké kovové části auta). Podobně fungují letadla.