V tomhle obchodě jsem byla už včera, chtěla jsem si koupit luxusní dámskou kabelku. Měli moc pěkné italské, kožené, velké i menší, akorát do ruky. Přilákala mě sem kabelka tmavě červené barvy, tedy vínová, kterou jsem zahlédla ve výloze,  jenže v obchodě byla stejně krásná i její tmavě modrá varianta. Nebyla jsem si jistá, jaká barva by se mi hodila víc, a tak jsem se dnes do obchodu vrátila, abych si koupila tu „pravou“. Ale kterou? Stála jsem před zrcadlem stejně jako včera, v jedné ruce s vínovou, ve druhé s modrou, a nemohla se rozhodnout. Mladá prodavačka mě mlčky pozorovala. Dívala jsem se do zrcadla a najednou si uvědomila, že nevnímám ty kabelky, ale sebe: Sluncem vyšisované přerostlé vlasy, navíc zplihlé (ráno pršelo), od nichž neodlákala pozornost ani super džínová bunda, velká kabela přes rameno. Široké lněné kalhoty s vázačkou, které mi v létě tak slušely, mi najednou připadaly jako od pyžama, a boty taky nějak neladily. Došlo mi, že se na sebe nemůžu ani podívat, natož si vybrat správnou kabelku.
Vemte si tu modrou, promluvila prodavačka.
Když mně se víc líbí ta vínová, řekla jsem po pravdě.
Mohla byste mít obě, přikývla prodavačka, ale podle mě k vám jde spíš ta modrá.
Otočila jsem se k zrcadlu s modrou kabelkou –měla pravdu, docela mi slušela.
A proč ne ta vínová, zeptala jsem se (taky mi slušela).
Ta červená je elegantní, k vysokejm podpatků, sukni nebo šatům. Vy ale nejste elegantní, pronesla slečna přesvědčeně.
Její prohlášení zůstalo viset ve vzduchu. Naježila jsem se. Cože, co si ta holka o sobě myslí, zařvalo to ve mně.
Všimla si mé reakce a rychle dodala: Totiž, chtěla jsem říct, že váš styl není elegantní, ale SPORTOVNĚ ELEGANTNÍ – modrá kabelka vám půjde k džínové bundě nebo k džínám, i když budete mít na nohách tenisky. Nosíte vysoké podpatky?
Vysoké ne. Proto jsem si chtěla koupit kabelku, která by působila hezky žensky, opáčila jsem.
Slečna si odkašlala: Chápu, ale ta vínová kabelka by vám ladila líp k šatům a podpatkům, kdežto modrá jde hezky k vašemu sportovnějšímu stylu.
Chápu, že dnes moc stylově nevypadám, řekla jsem nešťastně, ale ráno jsem zaspala, tak jsem na sebe hodila, co bylo zrovna po ruce.
Když dovolíte, od pasu nahoru se mi líbíte. Ten svetřík a džínska, v tom jste stylová, řekla slečna mírně. Ale ty vaše kalhoty, nezlobte se, vypadají jako od pyžama, kabela se k vašemu outfitu moc nehodí, a stříbrný tenisky se nosily před několika lety.
Tedy…tohle byl pořádný mentální otřes! Ale, co když má pravdu, napadlo mě. Přistoupila jsem k pultu, postavila obě kabelky před prodavačku a přiznala: Stejně se nemůžu rozhodnout.
Prodavačka vzala každou kabelku do jiné ruky a já si všimla, že ta vínová k ní ladí o dost líp než ta modrá. Já, například, taky moc nenosím podpatky, a kombinuju džíny, trička, košile, poznamenala přátelským tónem. Když tomu chci dát šmrnc, oblíknu si vypasovaný sako, třeba tohle, vytáhla mobil, a ukázala mi pár fotek. Sako bylo do růžova, a opravdu působila žensky.
Došlo mi, že mi právě poskytla užitečnou lekci ve stylu odívání, a že potřebuju čas, abych ji vstřebala. Podívala jsem se na hodinky, blížila se čtvrtá. Promiňte, jsem teď objednaná ke kadeřníkovi, rozhodnu se později, až budu mít upravené vlasy, rozloučila jsem se kvapně a vyšla z obchodu. Nebyl to žádný úhybný manévr, prostě jsem skoro zapomněla, že jsem se v obchodě zastavila cestou ke kadeřníkovi. Za hodinu jsem od něj vycházela s hezkým účesem a dobrou náladou, a při pohledu na hodinky mě napadlo, že mám čas na to, abych se vrátila do obchodu a dotáhla záležitost do konce.
Prodavačka mi nic nevnucovala, naopak, vybídla mě, ať si koupím kabelku, která se mi líbí nejvíc.
Zjistila jsem, že v zrcadle se sama sobě víc líbím s tou modrou (i když jsem dosud nikdy modrou kabelku ani boty neměla). Ale co, risknu to!  Zaplatila jsem, a když mi slečna kabelku balila, navrhla, ať si ji doma vyzkouším s oblečením. Kdybych ji přece jen chtěla vyměnit za vínovou, schová ji pro mě, ať zítra přijdu. Byla jsem jí za tu férovou nabídku vděčná. Cestou na tramvaj jsem si všímala oblečení a doplňků ostatních žen a spěchala domů zvědavá, jak to se mnou nakonec bude. Doma jsem probrala šatník a zjistila, že s tím stylem měla slečna pravdu. A taky, že mám dost svršků, ke kterým se nová kabelka perfektně hodí, prostě to ladilo. Druhý den jsem šla „sladěná“ do práce, a po cestě domů si k té kabelce šla koupit boty. Prodavačky v obuvi byly decentní a vstřícné a já si to užívala. Vzpomněla jsem si na Betty McDonaldovou, jak psala o kožichu v rodině – kdokoliv si ho oblékl, vypadal v něm jako filmová hvězda. Přesně tak jsem si připadala já, jen místo kožichu jsem měla přes ruku elegantní tmavě modrou italskou kabelku. Pardon, sportovně elegantní.