Vždycky jsem ráda sledovala v televizi golf. Tenhle venkovní sport mi přišel ideální. Sluníčko, lidi se projdou, během hry si popovídají a na konci relaxují v golfové klubovně. Jak ráda bych si to vyzkoušela! Už jsem se viděla, jak po vzoru Tigera Woodse lehkým švihem hole posílám golfový míček elegantním obloukem do jamky v krásně zastřižené trávě. Naštěstí můj kolega Oto se o golf taky zajímal a měl známého, který nám domluvil instruktáž v podhůří Krkonoš. Padla na jednu sychravou podzimní sobotu. Z Prahy jsme vyrazili brzo ráno a po cestě v autě se hecovali, co už o golfu víme a co nás asi čeká. Zaparkovali jsme před golfovým areálem, vešli branou dovnitř a octli se rovnou na golfovém hřišti. Jen jsme udělali pár kroků, něco nad námi zasvištělo a dopadlo opodál. Golfový míček. Podívali jsme se směrem, odkud přiletěl, a uviděli kus od nás skálu a na ní dva muže. Jeden z nich mohutně švihnul holí, kolem nás to zasvištělo podruhé a míček spadl tak dvacet metrů od nás. Nemůžete počkat, až projdou, zařval na ty dva muž v golfovém oblečení korunovaném placatou čepicí, který nám šel naproti.
Byl to náš instruktor, co nás zasvětí do tajů golfu. Když se s námi přivítal, vysvětlil, že z té skály se odpaluje poslední jamka. My ale začneme od začátku, řekl a namířil si to s námi ke klubovně. Z interiéru jsme byli u vytržení – vypadalo to v ní jako v americkém filmu – bar, klubovky, vitríny s vyhranými poháry, fotky světových i místních golfových šampionů. Instruktor se nás zeptal, kdo je pravák (já) či levák (Oto). Pravák hraje holemi na pravou ruku, levák na levou, opačně to nejde, vysvětlil. Načež přidal základní pojmy a pravidla hry. Pochopila jsem, že hra začíná na odpališti, odkud se míří na první jamku, od ní pak na druhou, a tak dále, hra skončí trefením deváté jamky, tedy v tomto areálu, jinak těch jamek může být až dvonásobně víc. Teď si to ukážeme v praxi, zavelel instruktor, vzal kyblík plný golfových míčků a šli jsme na odpaliště, kde nám dal do rukou hole a předvedl správný postoj, švih holí a odpálení míčku. V sychravém odpoledni jsme s Otou švihali holemi o sto šest, hlavně proto, abychom se zahřáli. Sekundovali nám k tomu syslové, kteří tu sídlili, a naše konání je nutilo se chodit koukat, co se nad jejich příbytky děje. Kolem nás prošla dvojice mužů, za níž se táhla vůně Becherovky. To jsou ti, co hráli poslední jamku ze skály, poznamenal instruktor, včera se tu loučili se svobodou. Aha, rozlučka dál pokračuje, mrkli jsme s Otou na sebe.
Po půlhodině byl kyblík prázdný a jen málo našich odpálených míčků se přiblížilo k první jamce. Instruktor nás poslal sesbírat míčky po okolí a navrhl, že si projdeme celé hřiště, cestou budeme odpalovat míčky a naučíme se je dorážet do jamek, tzv. puttovat. Nevěřila bych, jaká bude tahle procházka po hřišti fuška. Terén, protkaný pískovými bunkry a lemovaný stromy, které zlomyslně vystrkovaly své větve do dráhy odpálených míčků, postupně stoupal, až jsme došli na skálu, ze které byl krásný rozhled do kraje. Kvůli tomu tady nejsme, upozornil nás instruktor, když jsme se začali kochat výhledem, a zavelel k odpalu míčků na poslední jamku. Dali jsme do toho všechno. Otův míček letěl krásně daleko, s mým opustily stanoviště výrazně kratším obloukem i moje klíče. Sešli dolů, abychom míčky dorazili do poslední jamky, což se nám po delším úsilí povedlo. Podařilo se najít i moje klíče. Oba jsme byli utahaní, ale šťastní. Vypadalo to, že instruktor je na tom podobně. Těšili jsme se, že bude následovat posezení v klubovně, se skotskou, a probírání našich prvních golfových zkušeností. Ale instruktor nám jen pogratuloval ke zvládnutí první lekce a rozloučil se: náš čas vypršel a on má další práci. Nezbylo, než se vrátit do auta a zamířit ku Praze. Jeli jsme mlčky, nevím, jestli to bylo únavou nebo zklamáním z toho „useknutého“ závěru. Jsem úplně mrtvej, přerušil konečně ticho Oto za volantem, jeda jako automatický pilot. To ten horskej vzduch, odpověděla jsem. Říznutej becherovkou, přitakal Oto. Rozchechtali jsme se a tím se nám vrátila dobrá nálada. U nejbližší pumpy jsme si dali oběd a při tom probírali své golfové zážitky. Na každého z nás zapůsobily jinak. Oto vzal golf jako výzvu a uvažoval, že si zaplatí další trénink poblíž Prahy. A já zas pochopila, že hra, při níž si vrtošivý míček v zapeklitém terénu střílí z mého úsilí, pro mě nebude. A taky proč je o golfu tolik vtipů. Golf pochází ze Skotska, a tak je zcela logické, že golfové anekdoty mají stejnou krevní skupinu. Posuďte sami.
Golfista se ptá manželky:
Kdybych umřel, vdala by ses znovu?
Myslím, že ano, odpoví ona.
A milovala bys ho?
Vždyť by to byl můj manžel, drahoušku.
A dala bys mu moje golfové hole?
Ne, on je levák.