Úsměvna.cz

O novoročních předsevzetích bylo napsáno tolik, že klidně přidám něco o sobě. Loni jsem se snažila od ledna pravidelně cvičit. Nebavilo mě to, takže za šest týdnů mé aktivity vzaly za své. Jenže bolesti zad mě dohnaly k tomu, že jsem od podzimu vymýšlela, jak se jich zbavit. Až mě jednou v prosinci nedaleko domova  osvítilo světlo plaveckého stadionu. Jasně, budu sem chodit plavat. A pravidelně!
Rodina mě podpořila – o Vánocích jsem našla pod stromečkem plavecké brýle. Zbývalo dojít na plavečák, zakoupit permanentku a začít. Namotivovaně jsem tam vtrhla hned 2.ledna. Milá paní v pokladně mě přesvědčila, abych investovala do permanentky na pětadvacet vstupů a já, nic zlého netuše, souhlasila. Jenže v bazénu bylo lidí jak na Václaváku. Kondiční plavci sice plavali spořádaně jeden za druhým, na konci otočka, ale bylo jich asi třicet. Zařadila jsem se do fronty a ponořila se do vody. Teplá moc nebyla, ale s přibývajícími tempy se to zlepšilo. Za krátko mě pálily oči (brýle jsem zapomněla doma), dech se krátil, síly taky. Namakaní sportovci nás, pomalé vodní šneky, předjížděli kraulem a občas se do nás trefili rukou nebo nohou. S přestávkou jsem vydržela slabou půlhodinu. Domů jsem se vracela sice s pocitem splněného úkolu, ale po další tlačenici (mají snad všichni permanentky?!) jsem rozhodně netoužila.
Musela jsem se dodst přemlouvat, abych tam zašla znovu. Ale počáteční nával opadl, a zavládla pohoda. Prosklenou stěnou bylo vidět ven – sníh a fujavice, zatímco vevnitř bylo krásně jako v Karibiku, dráhy bazénu a tobogán volné! Jediné mínus byly brýle, které jsem někde doma založila. Zase mě pálily oči! Snažila jsem se proto kopírovat slečnu, co plavala znak, obličej krásně nad vodou. Nebylo to vůbec snadné. Moje pokusy dokonce zvedly ze židle plavčíka, který mě požádal, ať přestanu blbnout a přesunu se do menší hloubky. Soucitná slečna naštěstí můj styl korigovala, až jsem udržela hlavu nad hladinou. Vida, že na mě někdo dohlíží, plavčík se zklidnil a přesunul se zpátky na své stanoviště. Tužila jsem se dál, a když se mi v závěru podařilo uplavat na znak celou dráhu, radovala jsem se tak, až jsem ve sprchách zapomněla plavky. (Ještě, že je poctivý nálezce vrátil na recepci).
Jednou jsem šla plavat brzo ráno. Do práce jsem dorazila jako vodník Volšoveček, ze šůsku mi kapala voda, a když jsem se pochlubila, že jsem se dala na plavání, následovaly komentáře.: „Aha, tak proto máš tak červený voči“. „ Nevadí ti, že budeš mít vyšisovaný vlasy?“ a „Nebojíš se, že z toho v takový zimě budeš nemocná? “
Kam se hrabe slepá závist, pomyslela jsem si. Plave se mi líp, jelikož jsem brýle nakonec našla. Znak piluju dál, plavčík už si na mě zvykl. Napětí v zádech polevilo, vlasy neřeším a zatím mě nepostihla žádná rýmička. Plavání se mi začalo docela líbit. Dvakrát týdně prostě popadnu tašku a jdu. Možná mi sportovní elán vydrží i déle než pětadvacetkrát.

Do sněhu u lesa
vystoupí z busu
dívka, jak komtesa
maluje si pusu.

Nosík jak bambulka
červená čepice
vždyť je to Karkulka
na cestě babičce!

K oslavě Silvestra
nese batoh těžký
v něm šampus, bábovku
má s sebou i běžky.

Dohoní ji pocestný
přes les za ní pílil
prý je zcela počestný
jen má dlouhou chvíli

Když se chlap vtíravý
málem na ni vrhne
šampusem ho sestřelí
a na běžkách zdrhne

Shledání s bábi krásné je
leč šampus trochu chybí.
Bábovka se ginem zapije
Karkulka nový sekt slíbí.

Slavily dlouho, samý smích
po ginu je tu spánek bezesný.
Zimní les venku už dávno ztich‘
Slídí v něm stále pocestný
(Vlk to nestih´.)

„Vraždíte?“
„Ne, já radši vařím.“
„To já budu radši vraždit.“
Malá konverzace dvou dam, co se náhodně potkaly v knihkupectví, mě pobavila. Vánoce na spadnutí, hon na dárky vrcholí. Pokukuju, z čeho bude vybírat paní se zálibou ve vraždách. Prý dárek pro snachu. Z vystavených titulů na mě dýchne chlad, krev, oběti: Krvavá zima, Chladnokrevně, Devátý hrob, Do posledního dechu, Temné hlubiny i Temné říční proudy, Potopa, Vdova, Nejsem mrtvá, Stesk po krvi, Zavražděná, Ztracená, Nenalezená.
Ne, tohle není můj šálek čaje. Nenápadně se přesouvám k paní, co ráda vaří (je to na ní vidět). Tituly v této sekci jsou veskrze přátelské: Kuchařka cukr free, Je to tak snadné, Jezme zdravě, Vaření krok za krokem, Jídlo snadno a rychle, Vaříme jednoduše a dokonale, případně S láskou. Zvláštní sekce knih přináší  „To nejlepší od“ což jsou jednak herecké celebrity, i vyhlášení kuchaři. Její volba padá na „Jamie Olivier vaří po italsku“. Budou špagety!
Při placení u pokladny usměvavá paní Kuchařková poznamená k Detektivkové. Já to mám taky pro snachu. Víte, ona hodně kupuje knížky, rychle je přečte, a pak mi je půjčuje, takže jsme docela kamarádky.  Ale asi by potřebovala nenápadně poradit s vařením. Můj syn má totiž moc rád teplé večeře.
Ono se dá naznačit i detektivkou, utrousí druhá paní a nechá si zabalit „Do posledního dechu“.

Proti gustu žádný dišputát, řekl by jistý pan mlynář, toče tabatěrkou, napadne mě.  Já měla dvě tchyně – čekatelky, ale knížky nečetly. Té další koupím něco úsměvného od Ivanky Deváté.
Tak šťastné a veselé!

Jituš, neflákej se a koukej!
Dyť koukám.
Nahoru? Že nic nehlásíš. Potřebuju navigovat.
Teď zrovna nic nevidím.
Hm, tak tímhle tempem to budeme shazovat do příštích Vánoc.
Tak si to zkus sám! Hlavu mám zakloněnou, až mě z toho bolí za krkem, odsekne Jituš.
Jejich hlasy se rozléhají zasněženým zimním lesem, pohledy směřují do korun opadaných listnáčů, které tu převažují. Před dvěma tisíci let tady v lesích nad řekou, kterou dnes nazýváme Berounka, bývalo keltské oppidum. Možná už tehdy sem v zimě chodili mágové pro jmelí, aby pak využili jeho léčivé a magické vlastnosti.
Jitka vyhlíží v korunách stromů zelené parazitické koule, které Karel sráží na zem. Pak je zas na Jitce, aby  jmelí dohledala. Je to těžké, protože les je prorostlý keři a neprostupným klestím.
Fido, hledej jmelí, dostaneš mlsík! Bílý westík, povzbuzený příslibem odměny, čenichá kolem a přibíhá s úlovkem: nejdřív je to pet lahev, pak zmačkaná plechovka od Red bulu. Panička nesouhlasně kroutí hlavou, na pamlsek to teda nevypadá. Tak co mám vlastně hledat, kroutí Fido očima. Panička mu dá jmelí očichat. Pejsek snaživě odběhne do podrostu a přinese škrpál. Panička to vzdává, musí se sama soustředit na hledání. Karel odloží srážedlo a pomáhá hledat.
Já nevím čím to je, že se tady každej rok dycky pohádáme, pronese přes rameno. Pro trochu blbýho jmelí.
Ale vždycky se zase udobříme, drkotá zuby Jitka. A neni blbý, nosí štěstí.
No tak pro štěstí, dojde k ní Karel a lípne jí pusu.
Spěchají domů s úlovkem pro sebe, rodinu a přátele. Nejlepší ochranu a štěstí totiž přinese jmelí darované. Rituál starých Keltů pokračuje.