Od mého posledního plesu uběhlo už hodně vody ve Vltavě, a mně se po něm zastesklo. Nakazila jsem tím kamarádku, až si taky zatoužila plesání zopakovat. Vybíraly jsme, až jsme našly jeden, který se nám převelice líbil: Zahradnický ples na Žofíně. Přemluvily jsme jinak netančící partnery, aby nás doprovodili, koupily lístky, doplnily garderobu, a jednoho pátečního večera jsme vyrazili na bál.
Mrzlo, až praštělo, na Slovanském ostrově foukalo a od Vltavy šla zima, u vchodu na Žofín byla tlačenice, jak se všichni snažili dostat co nejrychleji do tepla. Po vybalení z teplých svršků se návštěvníci proměnili v duchu květinového aranžmá: Ženy měly krásné dlouhé šaty, často s originálními květinovými aplikacemi, a pánové s motýlky je hezky doplňovali. Potěšilo nás, že jsme se trefily a naše plesové oblečení bylo „In“.
V Rytířském sále hrála ženská rocková kapela evergreeny a my jsme se při tanci hezky rozehřáli. V přestávce nás zaujala stylistka, která v zákoutí u baru zdobila obličeje zájemkyň květinovými motivy s flitry. Její originalitu jsme neobdivovaly dlouho, protože naši muži netrpělivě podupávali, ať už jdeme do Hlavního sálu v patře.
Na širokém schodišti pózovaly tři dívky v řízách ozdobené květinami. Jedna měla květinový účes, druhá květinový náhrdelník zdobící šíji a dekolt a třetí květinovou štólu. Květinové roztleskávačky, jak je nazvali naši partneři, byly zdrojem neutuchající pozornosti a selfíček.
KONEČNĚ jsme se dostali do sálu a zamířili na parket. V sále se střídaly kapely, ideální konstelace pro tancechtivé publikum. Jenže, jít na ples s netanečníky nebyl ten nejlepší nápad. Doufaly jsme, že je plesová atmosféra strhne, ale to se, bohužel, nestalo. Po dvou doslova vymodlených tancích získali pocit, že mají odpracováno, usadili se u stolu a už jsme s nimi nehnuly. Konzumovali občerstvení, popíjeli pivo a bavili se o fotbale, hokeji a všem možném, zatímco my jsme ucucávaly víno, choulily se chladem a závistivě pozorovaly tančící páry. Abychom zabily čas, šly jsme se projít o patro výš. Z balkonu jsme koukaly do sálu a hudraly na svůj nenaplněný taneční potenciál.
Hele, vidíš to co já, ukázala najednou dolů Lýdie. Můj milý netanečník neodolal a vyzval k tanci dívku s plným výstřihem sedící osaměle u sousedního stolu, zatímco kamarád mu povzbudivě ukazoval palec nahoru a fotil je telefonem. Šla jsem zahnat své rozhořčení k baru, kamarádka se přidala. Po malé Becherovce mi přestala být zima a cítila jsem se líp. Ještě si dejte druhou, na účet podniku, smál se na nás barman. Má cit pro situaci, napadlo mě. Ne, díky, my jdeme zase tancovat, usmála se na něj Lýdie, jako kdybychom šly na dračku. Pojď, chytla mě pod paží, ještě si to tady užijem! Když jsme sešly z balkónu do hlavního sálu, naši chlapci už zase seděli u stolu, jako by se nechumelilo. Z dálky jsme jim zamávaly a pokračovaly do přízemí.
U stylistky jsme se nechaly obličej vyzdobit barevnými ornamenty, já do růžova, Lýdie do modra, tu a tam nám nalepila i štrasový kamínek. Vypadaly jsme famózně! Vrátily jsme se do sálu, ale muži pokračovali v debatě a změny na nás ani nezaregistrovali. Vybavil se mi vtip, jak se žena snažila zaujmout svého manžela, který koukal na fotbal. Miláčku, všiml sis, co je na mě novýho? Nevšiml si rozhaleného župánku, ani sexy prádélka, tak si nasadila na obličej protichemickou masku. A muž, nespouštěje oči z televize, zamumlal: Vytrhala sis obočí?
Jenže my jsme byly ženy činu. Když kapelnice náhle vyhlásila dámskou volenku, chopily jsme se příležitosti, a s milým úsměvem oslovily každá jednoho zachovalého tanečníka, který byl poblíž: Dovolíte? A k jeho partnerce: Dovolíte, milostivá paní? Pánové vypadali potěšeně, paní o něco méně, ale moment překvapení zafungoval: Pánové se zadali a tanec se začal roztáčet. Můj tanečník byl příjemný, waltz v jeho podání tak akorát a já jsme si uvědomila, že konečně plesám! Lýdie na tom byla ještě lépe a se svým tanečníkem se rychle vzdalovala po obvodu parketu. Když taneční série skončila, poděkovali jsme si za tanec, pán zářil, jeho manželka se tvářila, ale možná to bude zážitek, který budou dávat dál k lepšímu, napadlo mě a spokojeně jsem si šla sednout k našim. Lýdie už tam byla a jen zářila. Naši muži zareagovali zcela prakticky: zatancovaly jste si? Počkali na kladnou odpověď a prohlásili, že je fajn, že jsme si ples užily, a že bychom teda mohli jít. K dalšímu účinkování se nenechali přemluvit, a tak náš ples v nejlepším skončil.
Prosím tě, co to máte na obličeji, všimli si partneři našeho zdobení, když jsme si sedali do taxíku.
Tohle? Protáhla Lýdie. Jen jsme si nechaly upravit obočí.